11 užitečných tipů, jak naučit dítě lépe jíst

,,Za maminku, za tatínka…“ Přemlouvání, slibování, výhrůžky. Nic nepomáhá. Moje dítě není schopné se v klidu najíst, jídlo odmítá. Pokud není zrovna nemocné a každé jídlo připomíná boj s větrnými mlýny,  jsme vděční za každou funkční radu.

Nabízím pár tipů, které ve spojení s důsledností a vytrvalostí pomáhají.

1. Zamyslete se nad tím, jak u vás probíhá společné stolování, například snídaně? Zatímco děti u jídla remcají, protože jim zrovna nic nechutná, tak vy pobíháte, dáváte jim vybrat něco jiného, přitom mažete svačiny. Sama si ve spěchu sotva kousnete do chleba? A nebo večer předem řeknete, co bude druhý den ráno k snídani, přivstanete si o chvíli dřív a celá rodina se společně nasnídá?

2. Jak dlouho vaše dítě vydrží sedět u jídla? Má vymezený čas? Patnáct, dvacet minut? Nebo sedí nad talířem hodinu, s jídlem si hraje? Dokáže dvacet minut sedět a v klidu se najíst? Nebo stále odbíhá a vy jej honíte kolem stolu? Při každém jídle má dítě sedět u stolu, soustředit se na to, co jí a učit se například správně držet lžíci nebo příbor.

3.  Má vaše dítko doma stabilní místo u jídelního stolu? Nebo jí pokaždé někde jinde? Jednou v sedačce, pak u televize, na koberci, v autě. Pokud dítě naučíme, aby si před každým jídlem připravilo prostírání, lžíci, hrníček, naučí se, že každé jídlo je rituál a zautomatizuje si základní návyky. Navíc, bude cítit, že je důležitou součástí rodiny, bude se chovat zodpovědněji.

4. Když dítě nechce jíst, snažíte se odvést pozornost jinam, jen aby snědlo pár soust? Pouštíte televizi, čtete pohádky, hrajete divadlo? Nebo se společně soustředíte jen na talíř? Nastavte dítěti správné stravovací návyky. V budoucnu si ušetříte spoustu nepříjemností, nejen při nástupu do školky.

5. Když jdete s dítětem na procházku či do obchodu, dá si tu sušenku, tam čokoládu? Nebo trváte na tom, že si zakoupenou dobrotu sní až po obědě, po večeři…? Dodržování tříhodinových intervalů mezi jídly je známá věc. Pokud dítko celé odpoledne něco ,,zobalo“, není divu, že odmítá večeři.

6. Krmíte své dítě stále jako miminko, i když by dávno zvládlo jíst samo? Nebo mu dáte lžíci a plnou důvěru? Dvouleté a starší dítě se zvládne najíst samo. Pro některé děti je to obrovská motivace, připadají si ,,velké“. Někdy je vzdor dítěte, spojený s odmítáním jídla oprávněný. Chce vám totiž ukázat, že je samostatné. Od 4 let zvládá jíst příborem, ale potřebuje naučit techniku krájení.

7. Dítě chce vědět, co bude, kdy to bude a kdy to skončí. Pokud doma pravidelně alespoň jednou denně společně stolujete, tak vám GRATULUJI! Popřát si ,,Dobrou chuť!“ patří k základní etiketě a projevům slušného chování. Pro dítě je ,,přání“ také signálem k tomu, že začínáme obědvat, večeřet. Pochválit  ,,kuchaře“ a poděkovat za jídlo je naopak signál k tomu, že společné stolování skončilo. Od stolu se odchází, až všichni dojedí.

8. Chodíte se s vaším dítkem před obědem či večeří projít ven? Skvěle! Každý ujitý kilometr je dítěti i vám k dobru. Nejenže oběma vytráví, ale můžete si společně povídat o tom, co bude k obědu (večeři) a dítě předem připravit. Vyhnete se problematickým situacím u stolu.

9. Zapojujete své dítě do příprav pokrmů, od nákupu až po servírování na stůl, aby vidělo, kolik to stojí úsilí? Ne? Zkuste to! Vaší práce si začne víc vážit. Naučí se také lépe poznávat jednotlivé potraviny, protože je ochutná dřív, než je dostane na talíř.  Děti často něco nechtějí sníst, protože to neznají, nevědí, jak to chutná. Jsou pokrmy, na které si zvykají postupně, trvá jim delší čas, než se stanou součástí jejich jídelníčku (zelenina). Začnete-li s malými kousky, nic nezkazíte.

10. Když dítě u jídla remcá, vzteká se, opravdu nechce ochutnat jediné sousto, přemlouváte ho, uplácíte, vyhrožujete? Nebo talíř s jídlem odnesete a jen poznamenáte: ,,Běž si hrát“ nebo ,,Jdi spinkat.“ Výborně! První krok jste zvládli na jedničku. Ten druhý je ale mnohem těžší. Když za Vámi potomek o hodinu později přijde, že má hlad, vyhovíte mu? Nebo jste důslední a nedostane vůbec nic. Nebojte se, že dítě umře hlady, když vynechá jedno, dvě jídla. Nic takového se nestane. Naučí se, že odmítání jídla je pro něj nevýhodné a příště si rozmyslí, jestli mu stojí zato dělat cavyky.

11. Má váš potomek nějaké kamarády, kteří rádi a dobře jedí? Pozvěte je na návštěvu a uspořádejte společný piknik. Je to dobrá motivace k tomu, aby vaše dítě alespoň něco ochutnalo. Když to jedí kamarádi a chutná jim to,  zkusí to také.