Jak mluvit s dítětem, když ho válcují emoce!

Dětské nálady jsou proměnlivé, jak aprílové počasí. Smích a radost se rázem změní v pláč nebo vztek. Děti testují a poznávají svět přes své emoce, které dozrávají věkem a na základě zkušeností. Jak dětem pomoct, aby své pocity zbytečně nedusily, ale zároveň se v nich dlouze neutápěly?

Rodiče často trápí především negativní emoce jejich potomků. Kladou si otázku, jak s nimi naložit, jak s dítětem mluvit?

Pokud jste příznivci otevřené komunikace s dítětem, možná vás zaujme metoda FLIP IT.

4 kroky

Autorka metody Rachel W. Sperry nabízí rodičům tipy, jak nakládat s emocemi dětí v náročných situacích. Strategie čtyř kroků staví na zdravém rozumu, pomáhá dětem poznávat vlastní pocity, učí je seberegulaci a snižuje výskyt konfliktního chování.

Dospělý s dítětem mluví o jeho pocitech, hranicích a chování, které se od něj čeká. Pomocí otázek mu pomáhá, aby samo našlo řešení, nabízí tipy a nápady, které vedou k řešení.

FLIP IT můžete uplatnit v řadě situací, například když dítě plive, hází hračkami, kouše nebo je agresivní a ubližuje ostatním.

Zmíněné čtyři kroky jsou:

1. Pocity– dospělý s dítětem hovoří o jeho pocitech, řekne mu, co vidí a slyší. Pomáhá mu zjistit, z jakých pocitů pramení jeho jednání.

,,Jejda, vidím, že se zlobíš?“

,,Všimla jsem si, že děláš…(házíš hračkami). Co se v tobě děje?“

 

2. Hranice– dospělý s dítětem mluví otevřeně o pravidlech, drží se jednoduchosti. Jakmile stanoví pravidla, dodržuje je! Stanovuje hranice způsobem podporujícím učení a pozitivní očekávání-místo zákazů.

Hranice ,,ne“: Přestaň házet hračkami!“

Hranice ,,ano“: ,,S hračkami si hrajeme.“

Hranice ,,ne“: ,,Nelítej tady!“

Hranice ,,ano“: ,,Doma můžeš chodit.“

 

3. Dotazování- dospělý dává dítěti otázky, které podněcují řešení problému.Dotazováním mu umožňuje přemýšlet, učit se a posilovat schopnost seberegulace. Dává dítěti prostor pro samostatnost a rozhodování.

,,Jak bychom to podle tebe mohli napravit?“

,,Co jiného můžeme zkusit?“

,,Jak to můžeš říct hezky?“

4. Nápověda- pokud má dítě potíže s řešením situace, dospělý nabídne tvořivé tipy, podněty a návrhy, které dítěti pomohou najít cestu.

,,Jak si to můžeme říct hezky?“ Možná, když budeme mluvit tišeji.“

,,Jak to můžeme spravit? Můžeš použít třeba izolepu nebo lepidlo a slepit to.“

Každé dítě je jedinečné a žádá si jiný přístup. Co platí na Evičku, nemusí zabírat na Honzíka. Metoda FLIP IT není striktním návodem, spíše vodítkem, pro rodiče i učitele, jak s dětmi mluvit, když jsou ovlivněny negativními emocemi. Z mého pohledu má svá pro i proti.

Pozitiva: metoda má poměrně široké uplatnění, jak v kolektivu dětí, tak i doma. Pomáhá dětem naučit se pojmenovávat různé emoční stavy, staví na zdravém zvládání pocitů = ventilovat je tak, aby nikomu neubližovaly. Při pojmenovávání emocí můžeme využít zrcátko, obrázků s výrazy tváře nebo zvířátek. Pomohou k lepšímu pochopení dané emoce.

Omezení: pojmenovat emoce předpokládá dostatečně vyvinutou řeč dítěte, dobrou schopnost rozlišovat mimku a výrazy tváří lidí a dosažení určitého vývojového stupně. Popsaná strategie nemusí efektivně fungovat u dětí s různými poruchami (autismus, vývojová dysfázie, opožděný vývoj řeči, mentální postižení). Nedoporučuji ji uplatňovat v situacích, kdy dítěti hrozí bezprostřední ohrožení a je třeba rychlý zásah dospělého.

Více se o FLIP IT dozvíte v knize ,,Komunikace v problémových situacích od Rachel W.Sperry