Dobrý rodič: Nastavování hranic

Spoustu výchovných dramat si můžete ušetřit díky důslednosti. Když v rodině dobře nastavíte pravidla, nebudete bloudit slepými uličkami pomocí metody pokus – omyl. Jakmile dítě překročí jasně danou hranici, bude vědět, jaký z toho vyplývá důsledek. Odpadne vám únavné dohadování a výchova bude šlapat jak hodinky.

Důslednost, důslednost, důslednost

To se lehce řekne, ale hůř udělá. Jenže každým nedůsledným krokem si zaděláváme na problém. A ten roste s tím, jak roste naše dítě.

Jak jednou řekneme NE, nemůžeme to za 5 minut odvolat a za dalších 10 minut slibovat, co jsme slíbili. Když maminka nedovolí čtyřletému dítěti po osmé večer sledovat televizi, není možné, aby to tatínek povolil. A naopak. Za prvé, boříme tím autoritu druhého rodiče. Za druhé, dítě neví, co ho kdy čeká. Kde nejsou hranice vymezené a důsledně uplatňované, dítě je nejistotě a začne situace využívat, aby dosáhlo svého. Děti jsou chytré, vnímavé a vynalézavé. Naši nedůslednost rychle odhalí. Uplatní pak osvědčené prostředky, které na rodiče dobře zabírají – kňourání, škemrání, vztekání, pláč a křik.

Také jste to zažili?

Dvouletá Sofinka s maminkou nakupuje. Když dojdou k uličce se sladkostmi, ozve se křik a pláč. Sofinka se nehýbá z místa a požaduje čokoládu. Maminka odmítá, protože se předem domluvily, že sladkosti dnes nekupovat. Holčička se vzteká a dupe nožičkou. Mamince v hlavě víří myšlenky o správném postupu a důslednosti, zároveň se jí rosí čelo a stoupá tlak. Kupující se ohlížejí a „každý vidí“, jak je bezradná. Holčička přitvrzuje, vzteká se a křičí na celé kolo: ,,Já chci čokoládku!!!“

Ztráta publika

Z vlastní zkušenosti vím, že „vynucovací“ scénky, okořeněné záchvaty vzteku, testují naše limity. Spolehlivě na ně zabírá tzv. nulová pozornost, prostě odejít ze scény. Jakmile dítě spustí pláč a záchvat vzteku pod nějakou záminkou, rodič klidně a beze slov odejděte pryč. Dítěti za chvíli dojde, že jeho nátlak nefunguje.

Když dítě poprvé připravíme o publikum, je překvapené změnou situace. Nemyslete si však, že máte vyhráno. Dítě si vás prověří a vynucování a vztekání zopakuje. Vyzkouší si, zda umí sehrát ještě větší scénu a naši pozornost doslova strhnout. Jestli chceme dosáhnout dobrého výsledku, musíme ve svém odhodlání vytrvat.

Metoda nulové pozornosti vyžaduje pevnou vůli, trpělivost, cílevědomost a bezpečné podmínky. Uplatňovat ji uprostřed rušné křižovatky vám nedoporučuji.

Jenže co dělat, když dítě spustí „vztekací“ scénku třeba v obchodě či jinde na veřejnosti?

Zapojte důvtip a empatii

Tady je každá rada drahá, jak říkaly naše babičky. Pomůže vám, když dokážete přijít na to, co po vás dítě v daný moment chce. O co tu skutečně jde. Je to hra KDO z KOHO, touha překročit hranice, volání o pozornost, nebo nastupující viróza a s ní spojená mrzutost?

Někdy je to jen jeden důvod, jindy celý koktejl. Zkuste vnímat situaci a přitom uplatnit následující postup:

  1. Zůstaňte v klidu – reagujte s rozvahou, zopakujte dítěti, co jste si předem domluvili.

  2. Odveďte pozornost jinam – odejděte od místa, kde vznikl problém, zaujměte dítě něčím jiným. ,,Sofinko, tam, co prodávají zvířátka, jsem včera viděl/a papouška. Půjdeme se na něj podívat, až nakoupíme. Představ si, že ten papoušek mluví. Už jsi někdy viděla mluvícího papouška?

  1. Buďte pevní – vždy splňte to, co jste řekli, že uděláte. Bez ohledu na okolnosti dodržte, co jste slibovali. Stoprocentní důslednost vám přinese své ovoce.

  1. Nenechte se zahnat do kouta – nepodlehněte nátlaku. Dítě váš strach (např. z ostudy) vycítí. Pozná, že vás může ovládat a ztratíte svou rodičovskou autoritu. Jeden ústupek spustí vlnu dalších.

  1. Vyhněte se planému vyhrožování – vyhrůžky moc nefungují, protože jsou mnohdy nesmyslné, a dítě to rychle odhalí. „Jestli hned nepřestaneš, tak tě tu nechám a půjdu domů.“ „Počkej, řeknu to tatínkovi/mamince a ten/ta už ti nikdy v životě nic nekoupí.“

  1. Opusťte scénu – pokud dítě vzdoruje dál (např. v obchodě), nejde uklidnit, beze slov s ním odejděte ze „scény“ a zamiřte rovnou domů. Bez nákupu. Doma si o tom v klidu promluvte. Nakoupit můžete třeba po internetu

  1. Důslednost a ještě jednou důslednost – budete-li na svých zásadách jednou trvat a pětkrát ne, úspěch se sotva dostaví. Chcete-li, aby se vaše dítě změnilo své chování, začněte změnou u sebe. Nastavte jasné mantinely a začněte to s důsledností myslet vážně. Výsledkem budete mile překvapeni.

Nezapomínejte na to, že každému dítěti je třeba výchovné hranice „ušít na míru“. Pokud jsou příliš úzké, dítě nebude mít prostor pro svůj rozvoj. Naopak budou-li neomezeně široké, dítě si je svým „zlobením“ postupně vymůže. Ale vás to bude stát zbytečně mnoho sil. Myslete na sebe a začněte s důsledností už dnes.