Opravdu má strach velké oči?aneb Jak připravit dítě na mikulášskou

Ještě před příchodem Ježíška čeká na děti mikulášská nadílka. Ta je, zejména pro ty nejmenší, opředena spoustou neznámých, napětím, natěšením, ale i strachem.
Zdá se, jakoby v tom předvánočním čase naše děti zlobily pětkrát víc, než jindy, a tak občas  sáhneme po větách typu:
,,Počkej, až přijdou čerti, zlobivce si odnesou…“
,,Řeknu Ježíškovi že neposloucháš a pod stromeček nic nedostaneš!“
,,Přestaň s tím vztekáním nebo na tebe zavolám čerta!“
V situaci vyvolávající strach, reaguje každé dítě jinak. Jedno má pro strach uděláno, druhému se mohou obavy dostat ,,pod kůži“ a hlodat tam, jiné může zažít šok. Není vždy jednoduché předem odhadnout reakci dítěte a dopad na jeho psychiku, ale jako rodiče známe své dítě nejlépe a většinou dokážeme odhadnout, co je adekvátní a co už je přes čáru. Vědí to ale také prarodiče dítěte a  jeho učitelé v mateřské škole?


Mikuláš přichází

Mikulášská nadílka může mít různé scénáře- klidný s nádechem respektu, ale i odhodlání zlepšit své slabé stránky nebo dramatický, zastrašující s nedozírnými následky na psychiku dítěte.
Scénář spojený s mikulášskou nadílkou není dobré v žádném případě podceňovat. Pokud využíváte služeb cizích lidí, rozhodně je poznejte dříve, než  5.12., kdy vám zazvoní u dveří. Domluvte si s nimi  konkrétní plán celé mikulášské a řekněte jim svou představu ohledně přístupu k vašemu dítěti (dětem). Pan ,,Mikuláš“ by měl do ruky dostat ,,knihu“ s několika řádky o potomkových hříšcích, ale hlavně o pozitivech. ,,Čertům“ zdůrazněte svá přání, obvykle jsou to ještě děti v pubertálním věku a těžko sami odhadnou věk dítěte a hranice ,,strašení.“.  U dětí do 2 let doporučuji  nechat ,,rohatého“ raději za dveřmi. Mikuláš s andělem ho hravě nahradí. Naopak šestiletému rošťákovi, který má údajně pro strach uděláno, může konfrontace se zástupci nebe a pekla alespoň  na čas,,přistřihnout křidélka.“ Mikulášská nadílka by měla trvat cca 10-15 minut. Nadarmo se neříká: ,,Všeho s mírou.“


Převlečený strach
Zejména v období kolem Vánoc se u některých dětí začnou vyskytnout symptomy, které mohou signalizovat strach. Je dost možné, že po svátcích se rozplynou jako pára nad hrncem, anebo také ne. Dětský strach, především u dětí mladších šesti let, mívá nejrůznější skryté podoby– noční můry, počůrávání, pokakávání, bolest břicha a hlavy, onemocnění krku, alergie, koktání, uzavřenost, agresivitu, netrpělivost nebo izolovanost. Rodiče většinou zjišťují, že dětský strach se nejvíce projevuje při usínání, v momentech, kdy je dítě ve svém pokojíčku samo a potichu.

Se strachem se dá pracovat
Strach je fenomén, který tu vždy byl, je a bude. Dobrá zpráva je, že se s ním dá pracovat. Výchova, která se chce strachu zcela vyhýbat, je stejně škodlivá, jako ta, která prostřednictvím něj dítě manipuluje a utlačuje. Samostatné zpracovávání a překonávání strachu je již v dětském věku nesmírně důležité. Formuje vlastní identitu a vytváří pocit sebedůvěry. Děti potřebují při překonávání strachu podporu svých rodičů, získávají tak jistotu a oporu. S jejich pomocí pak nacházejí vlastní zcela jedinečné cesty a strachu dávají osobitou tvář- například formou kreslení, tancování, dramatizace příběhů, zpívání, psaní.


Jak dětský strach zvládnout?
Dětské strachy nepodceňujte, berte je vážně, ale zbytečně je ani nedramatizujte. Rozumová vysvětlení bohužel obvykle moc nepomáhají, proto dítěti aktivně naslouchejte dítěti, snažte se mu porozumět, pozorujte jej. Problém za dítě neřešte, ale pomáhejte mu najít cestu k překonávání strachu, pracovat s ním. Dítě může s vaší pomocí, komunikovat o problému způsobem jemu blízkým, může zapojit své vlastní nápady, fantazii a imaginaci. Pokud spolupracovat nechce, pak dost možná využívá svůj strach účelově.
Důvěřujte dítěti, že svůj strach překoná. Dejte mu pocit jistoty a bezpečí. Čím jistěji se bude cítit, tím více bude důvěřovat vlastním schopnostem a o to tvořivěji bude ke strachu přistupovat.
Strach obvykle přichází rychle a mizí až s postupem času. Jedním z nejlepších způsobů, jak dítěti pomoci zvládnout jeho strach, je hovořit o svých vlastních obavách. Každý se něčeho bojí. I my jsme se jako malí jistě něčeho báli. Jak jsme to zvládli? Co nám pomohlo?
Kárat a kritizovat dítě za jeho strach nebo se mu dokonce vysmívat by byla velká chyba.
Když bude mít dítě podporu ve svém okolí, může i ono časem zvítězit nad tím, co v něm vyvolává strach.